like it.

24. března 2013 v 12:01
Přijde táta ke mně do pokoje. Naštvaný. Jako mimochodem mi sdělí, že se máma opakovaně zhroutila a dává mi jasně najevo že jen díky mě. Sdělí mi, že jestli nezměním svoje chování, tak že mám smůlu, že se o mě nebude zajímat. Jako by to do teď bylo jinak. A co já mám teď dělat. V tenhle okamžik přemýšlím nad útěkem, třeba by jim došl že beze mě je jim líp. Jak tak projíždim okýnko na facebooku, zjišťuju, že nemám nikoho, komu bych tolik věřila. Ale vím, že potřebuju vypadnout. Jedno vím jistě, teď se budu držet co nejdál od domova, budu co nejdéle ve škole, někde pryč, hlavně ne doma. Proč bych teď byla nejradši kdybych zjistila, že tu nejsem? V tuhle chvíli bych rozhodně nejradši vůbec nebyla. Že já kráva jsem v těch Krkonoších nezůstala, ze školou by bylo všechno lepší, tam jsem se cítila sama sebou, ne jako tady kde se bojím cokliv řícabych zase někomu neublížila. Vždycky někomu ublížim. Kurva.
 

Cesta do neznáma.

28. února 2013 v 22:56
Nasedám do auta. Poslouchám startující motor a cítím chlad. Dýchnu na okýnku a sleduji jak se pomalu zamlžuje. Slyším vakání otevírajících se vrat. Opouštím tu známou okrově oranžovou omítku, to oblíbené štěkání psa a vyrážím takzvaně d světa. Nevím co od toho mám očekávat, každopádně se těším. V uších mi hraje tahle, tahle je ta vyvolená pro dnešní večer.
Jenom noc.
Nic víc než noc.

Asi je to dobře, po příjezdu do Prahy mě začíná naplňovat dobrá nálada ale zároveň únava. Ta touha už vypadnout odsud mi dělala dobře, týden bez gymplu, týden bez rodiny, bez kamarádů. Ale přesně to jsem v tu chvíli potřebovala. Viděla jsem moderně zařízené nádraží, sedící, usínající lidi a nás, partu nevkusně oblečených lidí kteří jeli d Paříže. Pořádm i t nějak nedcházelo. Po usednutí do autobusu jsem pozorovala svítící Národní muzeum, osvětlený Václavák.. Ještě nikdy jsem neviděla Prahu tak překrásnou. Nacpala jsem si sluchátka do uších a se setlistem "Paříž 2013" usnula. Díky za to, probudila jsem se až ve Štrasburku. Nevim proč, ale můžu spát úplně všude. Doslova. A konečně. Míjeli jsme francouzské hranice, plná obav a strachu jsem zase usla. Vítejte v Paříži. Přejeme Vám o nejkrásnější pobyt tady. Pak se to ozvalo znovu mizernou angličtinou jednoho z řidičů. S panem T. v ruce jsem vyšla před autobus a hluboce se nadechla. Plno smoku mi uvízlo v plicích. Po asi hodinové cestě jsme konečně došli (!) k hostelu. Malý, hezký, útulný. Byli jsme tam ze všech partnerů první. A konečně. Slyším hlasy za dveřmi a za chvilku se ozval nesmělé zatukání. Otevřela jsem. Stáli tam dvě němky, o rok méně než mě, moc hezké. Háááááááj, máj nejm is Markéta and jů?

Následovalo seznamování, které proběhl úspěšně. Miluju ty holky a vžycky budu.
Zleva já a Paula :)



Když vynechám poznámky o tom kde jsem všude byla a jak moc se mi tam líbilo, bylo to fajn. Paříž jako taková se mi nelbí, nechtěla bych žít mezi tolika lidma ale jedno vím jistě - JEDNOU SI VEZMU ČERNOCHA.


Yes.

6. února 2013 v 19:47
Dalo by se o tom dost polemizovat, jestli brýle jako takové jsou či ne módní doplněk. Zašla jsem si k očnímu, předepsal mi půlky na obě oči na blízko.. Letěla jsem do Optiky kde jsem si vybrala pomalu ty nejlevnější, ale líbily se mi. Vyotila jsem se, dala fotku na Facebook. Někomu se to líbilo, někdo se nějak moc nevyjadřoval. "Zabil" to kamarád který mi napsal, že vypadám jako "učitelka sexu". Evidentě byl perverzní až moc, protože takový kecy jsem ještě nezažila. Stejnš ho mám ráda. Po tom co jsem přišla celá nadšená na gympl, mi několik spolužáku řeklo, že alespoň vypadám chytrá, když už nejsem. Maji pravdu. Takže po dnu dokáži říct, ano, je to módní doplněk. Takzvaný fauxpas jsem s nimi ještě nezažila, tak uvidíme co se bude dít zítra.

Každopádně, pozítří odjíždím pryč. Popravdě, jak jsem se tam těšila, tak teď se mi odsud ani moc nechce. Mám perfektní život, nemám proč od něj utíkat. Ten týden to tam zvládnu. Mám nové zprávy, na pokoji budu s Němkou, Angličankou a Frncouzkou, tak jsem zvědavá, jak to tam bude vypadat. Už vidím, jak jim budu přát dobrou noc, jak jim budu oznamovat, že jdu do sprchy, jak je budu žádat o půjčení pudr až se mi povede ho tam rozbít. Strašně se tam těšim, ale nejradši bych to ještě o týden prodloužila.

Už se vám někdy povedlo dát 66 lajků? Mě teda ne, až teď.

Slíbená fotka.
Vypadám jak kačer..
 


Viz. níže. Děkuji Evičce za dodání.

25. ledna 2013 v 20:01
Slibovaná fotka :D ...

Státní svátek

23. ledna 2013 v 20:16

Dne 23. 1 2013 vyhlašuji státní svátek na poctu Markéty Nekolné za to, že dostala dvojku z češtiny. To ale pořád není vše. I jedničku z biologie.

Říkám, to jste nezažili. 4 hodiny sedím nad češtinou, nejradši bych umřela. Další den jsem se probudila, celá happy. Smála jsem se, s radostí jela do školy. Ty momenty, které mě a mou třídu čím dál víc upevňují k sobě. Vyšla jsem s domu, šla na zastávku kde na mě čekala... JAk jí popsat. Kamarádka rozhodně ne, za ty věci co mi udělala.. Ale známá, dejme tomu. Nasedli jsme do autobusu, poslouchali písničky jako každé ráno. Mám docela ráda tyhle chvíle kdy jí nemusím poslouchat a vnímám jen písničku a svět se vypne. Přestup na další autobus proběhl lépe než normálně. Po tom co jsem uviděla spolužačku jak jí málem přejel autobus kterým jsem jela a viděla jsem úsměvy dojíždějích spolužáku mi bylo ještě lépe. Po fyzice kde daná učitelka měla tak dobrou náladu jakou jsem u ní ještě neviděla, následovala biologie. Paráda, píšem. Semiautonomní organely, průběh a fáze mitózy. Netuším jak, ale uměla jsem to. Po zbytek biologie jsme probírali viry a jako mimochodem vznik rakovinných buňek. Takhle mě biologie snad nikdy nebavila, to doslova. MAtika nuda, rušina.. Pani učitelko, já ale nechci mít dvojku, ta bude jediná!!! To jinak budeš mít samí jedničky, to bych ti tu jedničku klidně dala!!! Ne, 7 trojek a jednu čtyřku :D ... Následovala občanka, výborná zpráva že lyžák mě bude stát něco kolem 8 tisíc. Like it. Odpoledka, ano, teď nastává ta daná chvíle kdybych je láskou sežrala. Po "výborném" obědě jsme si celá třída (14 lidí) sedli do vestibulu, že se budeme učit. Samozřejmě jsem přišla o 4 výčka, 3 propisky a sebeúctu do konce života. Samozřejmě jsme se nikdo absolutně nic nenaučili, jak moc jsme tam kravli. Vlastně jo, takových 20 vteřin než jsme vyfotili fotku (viz. níže) jsem si přečetla větu: "Karel IV. napsal vlastní autobiografii s názvem Vita Caroli." což jsem dávno věděla. Díky díky díky. Každopádně ten test dopadl nad očekávání dobře. Nejlepší známka ze třídy ještě s pár lidma, nestěžuju si. Poučení? Nesral na učení, nedopřávat si ani chvilku klidu, ale ten pocit za to STOJÍ !
P.S.: nádherná písnička, lehce tématický text .. :D
Slibovaná fotka bude dodána, Evinka není schopná mi jí dodat :D ...
MILUJU JE !!!! ♥


That´s me.

23. ledna 2013 v 20:15 | Meg.
Aby si to obě strany do budoucna odpustili.
Jsem to já, nikdo jiný.
Nebudu vám tady psát keci o tom jak jsem jiná, stačí se zeptat kohokoliv a poví vám jaká jsem.
Jsem strašně ukecaná, povim si toho hodně i s tím koho vůbec neznám, lehce šílená, sebevědomá, vim co jsou moje mínusy ale i plusy. Miluju focení, miluju být modelkou. Alespoň někdy si přijdu hezká. Miluju gympl. Lidi tam. Miluju svojí třídu. Miluju to zázemí kam se můžu po náročnym dnu vrátit. Miluju Doktora house. Miluju hraní na kytaru ikdyž to absolutně neumim. Miluju zázvorový čaj s medem. Miluju to, když se nalíčim a připadám si krásná. Miluju nákupy nepotřebných věcí. Miluju pomáhat. Miluju vanilkovo-čokoládovou zmrzlinu s horkýma malinama. Miluju vůni vyžehlenýho prádla. Miluju kamarády. Miluju rum s kolou. Miluju hudbu. Miluju miluju miluju a ještě tisíckrát miluju.....
Miluju tebe, škoda že nejsi.

Už asi možná nikdy.

10. ledna 2013 v 20:30 | Meg.
Víte čemu se řiká náročnej den?
Vstala jsem v 5 ráno, pak se hodinku učila zemák. Nesnášim ho a učitele na něj taky. Ono je to vlastně vzájemný, po tom co mě zkoušel a já věděla úplný hovno. Ani se mu nedivim. Stejně je to debil. Namalovala se, upravila se, oblíkla se, nasnídala se a letěla na autobus který mi skoro ujel. SKORO zdůrazňuji, jinak bych tam snad ani nechodila. Přijela do školy a jeli jsme. 2 hodiny IVT, matika, ájina. Taky tak milujete to, když profesorka přijde evidentně do třídy naprosto nasranej a spolužák má ještě debilnější otázku typu "a pani profesorko, dáme si dneska místo angličtiny španělštinu?" jasně že nedáme ty debile když stejně umíš hovno, když si ve škole tak o hodinách spíš a tak jaksi netušíš. Kreténe, jestli mi v tý třídě někdo vadí tak ty. Samozřejmě, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá že. Seřvala nás že nic neumíme, neučíme se ( nad ájinou sedím každej den ), řekla že naše hodiny musí vyloženě přetrpět a že už jí nebavíme. A to jsem jí měla ráda, dylinku. No nic. Následovala ta nejnudnější čeština na níž mi ta pipina vzala naději za trojku a napařila mi čtverec. Jojo, děkuju, pani profesorko za ztracení naděje, že přesto když se k vám chovám hezky, nemluvim sprostě, chodim na všechny divadla ale ne, tu trojku mi dát nemůžete. Až přijdu s monoklem na ksichtu, neprej se z čeho to mám (sranda:D). Zmrdopis - neni nic lepšího (y). Like it, líbí se mi to slovo. Oběd a šlo se na dlouho očekávanou akcičku - COUNTRE STRIKE ! No.. Dopadlo to zajímavě, zastřelila jsem 3 lidi, 2 v jednom, jednoho v 2 kole.. Proti maturantům jsme hráli a prohráli :D Na to že jsem to hrála poprvé v životě, libovka. Byli jsme 1. od konce, ale co. Zašla jsem si pro pití a černý silonky do Pražský ulice a zase zpátky. Na sebe bílej plášť (ano, přišla jsem si chytrá, alespoň jednou v životě), sednout si na tu vtipnou otáčivou židličku (je to nakažlivý) a mikroskopovat. Ano, byl to den otevřených dvěří. 2 hodiny prosezený na prdeli, tisíckrát jsem říkala : "A zde se můžete pomocí mikroskopu podívat na kryslický fylit a zde si zblízka můžete prohlídnout broučka Střevlíka obecného" nebo "A teď na této baňky kde jsem smíchala vodu s olejem nakapu trošku soli a teď sledujte co se děje...". Ježiši, je to hrozný. Ale co, ředitelská pochvala a žolík jsou doma tak co řešit. Každopádně jsem v 7 přijela domů, navečeřela se a zase od znovu. 14 hodin na nohou, z toho se 12 hodin usmívat a užívat si života. Jo, jasně, proč ne.
Každopádně, tomu se říká náročnej den....

Co se mi povedlo v roce 2012

5. ledna 2013 v 12:28 | Meg.
1) mýt styl - myslím si, že vzhledem k šesté třídě a éře culíků, jsem konečně našla styl co mi vyhovuje a vypadám v něm jako holka. Pro někoho chodím oblíkaná jako dylina, tyhle lidi jen závidí. , že jsem ze sebe dokázala člověka a oni ne.
2) opít se - byl to můj sen který mi můj zdravotní stav nedovoloval, teď sice taky ne, ale co. Nikdy nezapomenu na rozlučák se základkou, ta nejhezčí věc co mě v této etapě života potkala. Vymytej mozek.
3) mít kamarády - před rokem jsem něměla kamaráda kterýu bych věřila, ani si s nim ejn psala. samé kamarádky. teď to bylo naopak, samí kluci ani jedna holka. Díky za gympl, až tam jse poznala, že i holky můžou být v pohodě
4) začít dřít - ne fyzicky, ale psychicky.. učení mučení ale co, baví mě to
5) pro něco se rozhodnout a udělat to - viz. moje předsevzetí, letos to dám do posledního puntíku
..
btw, přidávám do seznamu :
11) Vycházet s rodiči
12) Koupit si conversky

13) Prodat věci které nenosim
http://www.votocvohoz.cz/uzivatele/63804
14) tetování henou
15) zažít nějakej pořádnej KONCERT sama s kamarádem!
16) zažít něco mimořádného
)))))).

Můj silvestr

1. ledna 2013 v 10:45 | Meg.
Bylo to celkem legendární, v rámci možností.
Po sprše a 2 hodinovém přemýšlení cože si vlastně vezmu na sebe jsem vyrazila ve své kamarádce G.
Bylo to fajn, hráli jsme aktvity, pili jednoho panáka za druhým. Proč ne.
Když nastala půl 12, měla jsem za úkol se nějak dobelhat za našima a jejich známýma, zahrát si na hodnou holku, přiťuknout si s nima skleničkou šampusu (který byl -mezi náma- strašně hnusnej) a pak jíít za psem, jakože aby se nebál.
Tak nějak jsem to zvládla. Byla to neskutečná nuda. Už vim proč nikdy nejsem s našima na silvestra.
Pak ale jsem byla sama doma, čuměla jsem do stropu, tak proč si jednoho, dva panáky nedat vid..
Nepamatuju si kolik jsem toho vypila, ani komu jsem volala, jen to že naši přišli kolem 3 ráno a já dělala že spim..
Nic nepoznali, ale můj žaludek jo..
JE MI BLBĚ.

Můj Štědrý den.

30. prosince 2012 v 0:00 | Meg.
Můj štědrý den probíhal asi takhle.
Vstala jsem kolem 10 hodiny, poměrně brzo v čase prázdnin. Zapla počítač. Óčko. Sešla jsem dolů. Zebali mě nohy, jako každé ráno, ale jsem přesvědčená že v crocsech kterým doma říkáme bačkory by mi menší zima nebyla. Přesvědčená o tom, že letos to zlatý prase FAKT UVIDIM jsem otevřela dveře do provoněného obýváku vánočkou. V tom okamžiku jsem se vzdala veškerého přesvědčení o dietě a vepři a vrhla jsem se po hlavě do jídla. Vánočka, kešu, cukroví. Tolik jsem toho za jeden den snad nikdy nesnědla. Šla nahoru s talířem cukroví, lehla v pyžamu do postele, přikryla se, vypla óčko, zapla pohádky a nedělala nic jinýho že koukala na pohádky. Znáš lepší pohodu? Já ne. Ikdyž... Ležet v Barceloně na pláži kde nebyla noha, sluchátka v uších, opalovačka jak svinja, to taky nebylo špatný. Asi ve 12 se maminka rozhodla vejít nahoru, jestli prý žiju. Promin, mami, že si neumim povídat sama pro sebe jako můj závislej bratr kterej neustále sedí na prdeli a hraje nějakou zkurvenou hru. Prý jedem na Svatou Horu, jako každý rok. Čekala tam na mě moje z rozchodu nervově zhroucená K., tak jsem to brala jako povinnost. Co mě mrzí je to, že jsem si nedošla pro betlémský světýlko. Stejně je ze zapalovače, tak co. Snad po 3 hodinách tam jsme jeli domů. Pořád mi nějak nedocházelo, že dneska je ten štědrý den. Asi jsem fakt bezcitná. Ale mě to nevadí. Po příjezdu domů následovali až moc zažité a tím víc nudné tradice. Pohádky, obalování řízků (což mi připomíná že bych se fakt měla naučit VAŘIT), obléct se jak pipina, usednout k věčeří, přípitek vaječňákem (ne, fakt mi nikdy chutnat nebude), procházka se psem, focení u stromečku, rozbalování dárků. A jsou za náma. Proč jsem je neprožívala? Proč nepřišla ta radost, strach jestli na mě Ježíšek nezapomněl, to štěstí když jse otevřela dveře od obýváků a všude ležely dárky? Kurva, proč?!

Kam dál