Červenec 2012

Dreams.

26. července 2012 v 1:21 | MegY
Mám sen. Spíše sny.


"Crrrrr." zvoní. Konečně. Scházím schody celá natěšená domů, křečovitě vynadavám boty ze skříňky, hlavně ať už ležím v postely a dospávám probděnou noc. Další probděnou noc.
Nevím proč, ale poslední dobou nemůžu spát. Bojím se. Snad dalšího dne, možnádalšího snu.
Snažím se co nejrychleji prokličkovat uličkou plnou lidí, ikdyž na těch sytě červených 11 centimetrových podpatcích to jde těžko. Já věděla že na staré dobré tenisky nic nemá.
Jak se ale snažím nezvtnout si kotník, najednou cítím jak padám. Je to snad nekonečné. Proberu se. Slyším zvuky lidí, ale jakoby z dálky. Z ničehonic ucítím něčí dech na své tváři. Snažím se otevřít oči. Po zapojení obroského usílí spatřím pohybující se silulety. Někdo se nademnou nadklání. "Jsi v pořádku?" ozývá se z jeho úst. Nevydám ze sebe ani hlásku, přesto že bych strašně moc chtěla. "Omlouvám se, vrazili jsme do sebe a ty ses asi bouchla do hlavy o dlažební kostku a pak.............". Nevnímám co říká, jen vnímám vibrace jeho hlasu. Jsou pomalé, klidné, uklidňující. Pomalu začínám zaostřovat a po chvilce spatřím jeho tvář. Je moc hezký, upravený, pořád si odhrabuje vlasy z čela. Podle vzhledu by mu mohlo být tak 16 let.
Pomůže mi vstát. Nohy se mi klepají na podpadcích, ztrácím rovnováhu, rozbolela mě hlava, cítím jak mi motýlci poletují v bříše. "M m m moc se omlouvám" vykokám ze sebe "nedávala jsem pozor".
"A jsi v pohodě? Nepotřebuješ zavolat sanitku nebo tak..?" zeptá se opatrně. "Jsem v pohodě, jsem akorát přetažená, už dlouho jsem se nevyspala, omlouvám se." vyhrknu rozpačitě.
Usměji se, sklopím oči, otočím se a odejdu.
Celou tu situaci nemůžu pustit z hlavy...


"Konečně doma" zakřičím v tom okamžiku kdy se rozvalím do postele kde na mě čeká pan Méďa.
Sotva se uvelebím, usnu.
Pořád dokola se mi zdá ten sen.
Jeden a ten samí.
Padám.
Padám dolů a všude okolo mne je prázdno.


Probudím se.
Hodiny ukazují čtvrt na 4.
Najednou si nejsem jistá, jestli ten kolabs nebyl jenom sen.
Sáhnu po notebooku, zapnu Facebook.
Krom nějakých posraných žádostí o hry či co, krom zpráv na dobrou noc ze včerejší noci vidím i žádost o přátelství. Zase nějaká šesťačka, pomyslím si, ale tentokrát to nejsou ony.
Spatřím ty upřímné oči na profilovce a dojde mi kdo to je, je to on, ten ze snu, či z reality?
Přišlo by vhod ještě jednou poděkovat, pomyslím si, alespoň navážu kontakt...


Pokračování příště....