Pořád na nohou.

17. prosince 2012 v 18:54 | Meg
Docela mě to štve. To neni to pravý slovo, spíš trápí. To taky neni ono. Ono to asi nemá pojmenování, z části jsem ráda, z části ne. Ono, být 12 hodin na nohou je docea námaha. A z toho jště 9 hodin vnímat. Nejsem superman, bože. Ne že by vadilo, když po 12 hodinách přijdu domů a tam na mě čeká čínský jídlo, ale mímo organismu asi ne, jsem zvědavá kdy se to ukáže na váze, když jse celý dny na fastfoodech. Pořád dokola mi tu jede písnička, z níže zmíněného filmu. Je to docela chytlavý. Neni nic lepšího než mít kamaráda, kterej o vás ví doslova všechno a pak se s nim pohádat, že se změnil. To není vše, pak když ho denodenně potkáváte jak bezmocně stojí na zastávce a vy se v tom okamžiku rozklepete a kvapem jedete na Jirásky a scháníte cígo na zahnání strachu a vzpomínek. Like it.
Později když dorazíte na fyziku, kde zkouší celou třídu, za 5. Pak už to šlo, nějak jsem se z toho dostala, ale stejně.
No nic.
Vánoční stres se samozřejmě taky dostavil, mě neminul. Jako každý rok, navštívila jsem drogerku kde jsem koupila deodoranty, sprcháče a mám je z krku. Mamce jsem koupila svíčku v květince, taťkovi pyžamo a de se. Zrušila bych to. Už jen zorganizovat vánoce ve třídě a mám klid. Pak už "jen" učení, nevim co je lepší podle mě.
A jak trávíš Vánoce ty?

P.S.: ta písnička!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama