like it.

24. března 2013 v 12:01
Přijde táta ke mně do pokoje. Naštvaný. Jako mimochodem mi sdělí, že se máma opakovaně zhroutila a dává mi jasně najevo že jen díky mě. Sdělí mi, že jestli nezměním svoje chování, tak že mám smůlu, že se o mě nebude zajímat. Jako by to do teď bylo jinak. A co já mám teď dělat. V tenhle okamžik přemýšlím nad útěkem, třeba by jim došl že beze mě je jim líp. Jak tak projíždim okýnko na facebooku, zjišťuju, že nemám nikoho, komu bych tolik věřila. Ale vím, že potřebuju vypadnout. Jedno vím jistě, teď se budu držet co nejdál od domova, budu co nejdéle ve škole, někde pryč, hlavně ne doma. Proč bych teď byla nejradši kdybych zjistila, že tu nejsem? V tuhle chvíli bych rozhodně nejradši vůbec nebyla. Že já kráva jsem v těch Krkonoších nezůstala, ze školou by bylo všechno lepší, tam jsem se cítila sama sebou, ne jako tady kde se bojím cokliv řícabych zase někomu neublížila. Vždycky někomu ublížim. Kurva.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama